Makra

Makro je pojmenovaná posloupnost akcí se soubory — vytvořit adresář, přesunout do něj výběr, označit zbytek — kterou lze jedním kliknutím spustit znovu. Není to skriptovací jazyk: nejsou v něm podmínky ani cykly, a to záměrně. Makro je seznam, který si můžete přečíst, a přečíst si ho musíte umět, než ho schválíte.

Vše, co makro dělá, prochází stejným strojem jako asistent. Makro tedy nemůže udělat nic, co jste nepovolili, každý jeho krok se objeví v protokolu akcí a krok, který lze vzít zpět, se vzít zpět dá i nadále.

Jedno okno: Konfigurace ▸ Makra…

Všechno kolem maker je za touhle jedinou položkou: jejich seznam, oba způsoby, jak makro vytvořit, i cesta do souboru. V nabídce už není mezi čím vybírat.

Nejrychlejší cesta: nahrát makro

Makro nemusíte psát od nuly — a nemusíte ani dodatečně zjišťovat, kde vlastně začalo.

1. Konfigurace ▸ Makra… ▸ Nahrát makro…. Okno ustoupí stranou a objeví se malý panel, který říká, že nahrávání běží, a průběžně počítá kroky.
2. Udělejte práci jednou — kopírujte, přesouvejte, přejmenovávejte, mažte, zakládejte složky a soubory. Pracujte normálně; nahrávání nepřekáží.
3. Zastavit a uložit….
4. Kroky se vrátí už zaškrtnuté. Odškrtněte vše, co jen připravovalo půdu, pojmenujte makro a nechte zapnuté Přidat pro něj také tlačítko.
5. Zaškrtněte Sledovat panely místo právě těchto souborů, má-li makro příště pracovat s tím, co bude zrovna vybráno. Řádky se při zaškrtnutí změní, takže vidíte, co ukládáte.

Uložit makro — a tlačítko je v liště. To je celý postup.

Zahodit nahrávku nahrávku vyhodí a nic neuloží. Před stisknutím Nahrát se nezaznamenává nic a po zastavení také ne — právě proto má nahrávání oba konce.

Nahrávka přežije restart. Pokud se Peach Commander ukončí, zatímco běží — protože skončíte vy, nebo protože spadne — vrátí se i s ní, řekne to a vy buď pokračujete, nebo ji zahodíte.

Jestli to raději chcete na klávese nebo tlačítku, příkaz se jmenuje cm_MacroRecord: spustí nahrávání a zastaví to, které běží.

Druhá cesta: z toho, co se už stalo

Z posledních akcí… ve stejném okně sestaví makro z posledních věcí, které se staly, místo aby nahrávalo nové — hodí se, když jste práci právě udělali a teprve pak vás makro napadlo.

Co se už stalo, nabídnuto jako kroky nového makra.

Seznam obsahuje obojí: co jste udělali v panelech (F5, F6, F7, F8 a přejmenování) a co udělal asistent nebo jiné makro. Každý řádek říká, které z toho — po sezení s obojím se totiž tytéž dva soubory mohou objevit v obou. Tady jsou řádky zpočátku nezaškrtnuté: „všechno, co jsem za poslední půlhodinu udělal“ je málokdy to makro, které máte na mysli.

Tahle cesta potřebuje historii. To, co děláte ručně, se čte z globální historie; pokud jste ji vypnuli (Nastavení ▸ Různé ▸ Zaznamenávat globální historii), není v tomhle seznamu nic vašeho — a seznam to říká. Nahrát makro… na ní nezávisí.

Co se nenabízí. Zabalení archivu a všechno ostatní, co si aplikace pamatuje jen podle jména, se nedá proměnit v krok — není pro to tvar. Takové řádky jsou vidět zašedlé i s důvodem, místo aby chyběly, aby seznam pěti, který nabízí tři, nevypadal, že dva přehlédl. A pokud nepožádáte jinak, jsou cesty ty, které skutečně proběhly: zaznamenané makro zopakuje tu kopii, ne „kopii toho druhu“. Otevřete je v editoru a dejte %S nebo %T tam, kde má sledovat panely.

Sledovat panely je způsob, jak požádat jinak. Ze souborů, které pocházely všechny z jedné složky, se stane výběr; ze složky, která je jedním ze dvou panelů, se stane ten panel, a složka uvnitř si podrží svůj zbytek — ze zaznamenaného „přesuň tyto čtyři faktury do Dokumenty/2026-08“ se stane „přesuň vybrané do 2026-08 na druhé straně“, a zítra to funguje ve dvou jiných složkách. Co neleží pod žádným z obou panelů, zůstává cestou, kterou je — není do čeho to složit. Volba se nabízí jen tehdy, když by něco změnila.

Přiložené příklady

Když poprvé otevřete Upravit soubor…, soubor se založí s osmi hotovými příklady. Jsou to běžná makra — upravte je, nebo smažte ta, která nechcete — a každé nese komentář, který říká, co dělá a co se v něm dá změnit:

Makro	Co dělá
Open today's folder	Založí v aktivním panelu dnešní datovou složku a vejde do ní. Zítra poslouží znovu.
File the selection into a dated folder	Vybere všechna PDF, na druhé straně založí složku rok-měsíc a přesune je do ní.
Copy the selection to a dated backup folder	Zkopíruje to, co jste vybrali vy, do datované složky na druhé straně.
Move the pictures into an Images subfolder	Jedna maska, jedna podsložka, ve složce, ve které už jste.
Merge the CSV files into one and open it	Ukazuje, jak krok použije to, co vytvořil krok předchozí.
File the selection into a folder you name	Při spuštění se vás zeptá na složku.
Mark the file under the cursor as reviewed	Označí ji štítkem a opatří komentář datem — jeden soubor, ne výběr.
Put the temporary files in the Trash	Mazací makro, a to pravé, na kterém si jednou prohlédnout dotaz na oprávnění.

Každé z nich se stane příkazem, takže kterékoli můžete umístit na tlačítko nebo na klávesu, aniž byste cokoli psali.

Spravovat je

Konfigurace ▸ Makra… je ten seznam: jak se každé makro jmenuje, jak se jmenuje jeho příkaz, kolik má kroků a nač se zeptá kontrola oprávnění — takže „tohle maže“ je vidět dřív, než ho dáte na klávesu. Odtud můžete spouštět, přejmenovávat, duplikovat, měnit pořadí, mazat, exportovat a importovat. Najetím na řádek se ukážou jeho kroky.

Spustit je způsob, jak vyzkoušet makro, které jste právě nahráli, aniž byste nejdřív zavírali okno a hledali příkaz. Prochází stejným plánem a stejným potvrzením jako každé jiné spuštění — tohle okno nemá vlastní oprávnění.

Exportovat… zapíše vybrané makro do vlastního souboru a Importovat… přidá makra ze souborů, které vám někdo poslal — právě k tomu je jeden soubor na makro. Import nikdy nenahrazuje: makro, jehož id je už obsazené, dostane volné (přicházející backup se vedle vašeho stane backup-2) a dozvíte se, pod jakými id nová skončila, protože tlačítko, které vytvoříte, musí ukázat na to správné.

Jak se každé makro jmenuje, jako co běží a nač si vyžádá svolení.

Pořadí není ozdoba: pořadí v souboru je to, ve kterém je vypisuje Prohlížeč příkazů a výběr pro lištu tlačítek.

Při mazání se nabídne vzít s sebou i tlačítka, a to stojí za vědění, i kdybyste toto okno nikdy neotevřeli: makro odstraněné ručně nechá za sebou své tlačítko i klávesu, a ani jedno pak nic nedělá — aplikace teď říká, že makro není, místo aby mlčela, ale tlačítko zůstává na vás. Klávesu nebo položku nabídky je nutné vyjmout tam, kde byla nastavena.

Kroky se zde neupravují. Upravit soubor… to předá editoru, ze stejného důvodu, z jakého tu není formulář: krok je název nástroje s jeho argumenty, a to je přesně to, čím JSON je.

Ruční úpravy maker

Upravit soubor… otevře vlastní soubor vybraného makra — macros/<id>.json ve vaší konfigurační složce, poprvé vytvořený s příklady výše. Bez výběru se v panelu ukáže samotná složka, kde F3 jedno přečte a F4 jedno upraví. Makro je seznam kroků a každý krok jmenuje nástroj a jeho argumenty:

{
  "id": "stage-by-month",
  "title": "File the selection into a dated folder",
  "icon": "calendar",
  "steps": [
    { "tool": "set_selection", "arguments": { "mask": "*.pdf" } },
    { "tool": "make_directory", "arguments": { "path": "%T/%{date:yyyy-MM}" } },
    { "tool": "move", "arguments": { "sources": "%S", "destination": "%T/%{date:yyyy-MM}" } }
  ]
}

Uložení makra ihned znovu načte — a řekne, když něco nesedí: překlep v názvu nástroje, chybějící povinný argument, dvě makra se stejným id. Makro s chybou se nespustí a na žádné tlačítko se nedostane; dozvíte se, o které jde a co je na něm špatně, dokud je editor ještě otevřený.

Které nástroje existují a co berou, ukáže Konfigurace ▸ Prohlížeč příkazů…, nebo se asistenta zeptejte na list_macros.

Zástupné symboly

Samotná písmena jsou stejná, jaká používá lišta tlačítek a nabídka Start: kdo už jedno tlačítko vytvořil, se tu nemusí učit nic nového.

Symbol	Znamená
%P	Adresář aktivního panelu
%T	Adresář druhého panelu
%N	Soubor pod kurzorem
%S	Vybrané soubory — seznam, což je přesně to, co přijímají copy, move a move_to_trash
%{date:yyyy-MM}	Datum spuštění makra v tomto formátu
%{1.destination}	Jedna pojmenovaná hodnota z výsledku kroku 1 — zde soubor, který merge_files zapsal
%{1}	Celý výsledek kroku 1, pokud tento krok přímo vytvořil cestu nebo seznam cest
%{ask:Folder name}	Zeptá se vás, když makro běží. %{ask:Folder name=Archive} předvyplní pole hodnotou Archive

Složené závorky jsou pro doplňky, protože písmena jsou už obsazená: %M znamená ve zbytku programu „jméno pod kurzorem v druhém panelu“, měsíc se tedy takto zapsat nedal.

Pro výsledky kroků použijte pojmenovanou podobu. Většina nástrojů hlásí několik hodnot místo jediné — merge_files hlásí, kam zapsal, kolik souborů sloučil a kolik řádků z toho vzešlo —, proto je %{2.destination} obvyklý zápis a holé %{2} funguje jen u nástroje, který vrací jedinou cestu. Jméno, které tam není nebo které není cestou, makro zastaví, místo aby se hádalo.

% v názvu souboru je %. Nic z toho, co krok vytvoří, ani žádné jméno z panelu se znovu nečte jako zástupný znak — soubor s názvem 50%Netto.pdf tedy projde makry beze změny. Doslovné % v šabloně, kterou píšete vy, zdvojte: %%.

Zeptat se na hodnotu

%{ask:…} je způsob, jak makro převezme něco, co dopředu vědět nemůže — vůbec nejběžnější makro je „přesuň výběr do složky, kterou pojmenuji“, a bez toho by složka musela být napevno v souboru.

Zeptáme se vás dřív, než se objeví plán, a odpovědi už v něm jsou: řádky říkají „Přesunout výběr do „Faktury““, ne „do toho, co za chvíli napíšete“. Zrušení otázky zruší makro; nic nebylo navrženo, natož provedeno.

Tatáž otázka napsaná dvakrát se položí jednou a použije se na obou místech, takže dva kroky jmenující tutéž složku se nemohou rozejít. Co následuje po prvním =, je to, čím pole začíná. Znění je vaše: zobrazí se přesně tak, jak jste je napsali, v jazyce, ve kterém jste je napsali.

Odpověď je hodnota, nikdy šablona: napíšete-li 50%Netto, dostanete složku jménem 50%Netto.

Makro, které se ptá, nemůže spustit externí agent přes MCP — není tam koho se zeptat, a mlčky vzít výchozí hodnoty by znamenalo odpovědět za vás. Odmítne se a řekne to.

%S je jediné místo, kde se makro liší od tlačítka: na tlačítku se výběr stane seznamem slov pro příkazovou řádku, tady se stane seznamem plných cest, které přijímají nástroje pro soubory.

Krok, jehož %S nebo %{1} vyjde prázdný, makro zastaví, místo aby běžel s ničím. move bez souborů není menší move — je to požadavek, který už nic neříká, a hlásit u něj úspěch by byla lež.

Spuštění makra

Každé makro se stane příkazem s názvem mc_<id>, a proto se samo objeví v:

• Konfigurace ▸ Prohlížeč příkazů…
• Konfigurace ▸ Upravit zkratky… — přiřaďte ho klávese
• Výběru příkazů v editoru lišty tlačítek
• Vašem souboru nabídky .mnu a usercmd.ini, pokud je používáte
• Asistentovi, který ho může spustit podle názvu

Než se spustí makro, které něco mění, ukáže vám své kroky jako seznam a počká. Krok, který nechcete, můžete vyškrtnout; co zůstane, se provede. Makro, které jen čte, běží bez dotazu. Škrtnutí kroku vezme s sebou kroky, které na něm závisí — makro je posloupnost a krok, který složku plní, nemůže běžet bez kroku, který ji zakládá: ty řádky se samy vypnou a zšednou. Vraťte krok zpět a vrátí se i ony — až na ty, které jste škrtli sami; ty zůstanou škrtnuté.

Kroky, vyhodnocené proti vašim panelům — každý lze škrtnout.

Vše, co lze rozpoznat jako chybné ještě před spuštěním — nástroj, který neexistuje, chybějící argument, krok, který by spustil jiné makro —, makro zastaví před prvním krokem, ne až po třetím. Selže-li krok už za běhu, makro se zastaví tam místo aby pokračovalo: krok dvě obvykle předpokládá, že se krok jedna stal, a přesouvat soubory do složky, která nevznikla, není částečný úspěch. Hlášení jmenuje krok, řekne, co se pokazilo, a kolik kroků už bylo provedeno; každý z nich je v protokolu akcí, i s cestou zpět, kde nějaká je.

Co makro smí

Makro se posuzuje podle toho nejnáročnějšího, co obsahuje. Makro, jehož kroky jen čtou, se považuje za čtení; to, které končí trvalým smazáním, je hlídáno jako trvalé smazání — dřív než se cokoli spustí, ne o čtyři kroky později.

Krok, který spouští příkaz, se posuzuje podle toho, co ten příkaz dělá, ne podle toho, že je to příkaz — makro, které spouští cm_DeleteReal, je tedy mazací makro a jako takové se vám ukáže. Makro nemůže spustit jiné makro, ani jedním z obou zápisů.

Nepovolit nic navíc je výchozí stav. Obsahuje-li makro krok, který vaše oprávnění nedovolují — příkaz shellu, skript —, je celé makro odmítnuto s uvedením důvodu a nic se nestane.

Vzít zpět

Každý krok je zaznamenán samostatně, takže vzít zpět po makru vrátí jeho poslední krok, ne celé makro. Vzít zpět celé makro nelze, protože několik nástrojů nemá žádnou inverzi a tlačítko, které by to nabízelo, by o nich lhalo.

Kde se to ukládá

• Vaše makra jsou v macros/ v konfigurační složce, každé jako <id>.json — obyčejné soubory, které můžete diffovat, držet mezi dotfiles a někomu poslat. macros.json ze starší verze se při prvním spuštění převezme a přejmenuje na macros.json.migrated; potom už ho nikdo nečte.
• Tlačítka přidaná makrem jsou běžné položky lišty tlačítek v default.bar, takže odebrat jedno je stejné jako u kteréhokoli jiného tlačítka.

Další kroky

• Automatizace (AppleScript a Zkratky) — Řízení Peach Commanderu ze skriptu a spouštění vlastních skriptů jako kroku makra.
• Lišta tlačítek — Kde skončí tlačítko, které makro přidalo.
• Klávesnice a zkratky — Přiřazení makra klávese.